Velmi často se na konzultacích setkávám se strachem z toho, co by se potenciálně mohlo stát, přestože to tu ještě není. Je to takový strach z neznáma, který je i není opodstatněný. Na jednu stranu plně chápu, protože již Freud si uvědomil, že tzv. misoneism, čili strach z neznámého je jeden z největší strachů, který můžeme pocítit. Na současném světě jsme to viděli v případu tzv. migrační vlny, která vzbudila více strachu z možných následků, než skutečné následky a problémy.
Jakou hodnotu a význam věcem kolem nás dáme záleží na nás
Strach z neznámého je pochopitelný, protože pokud již máme negativní diagnozu, tak s ní můžeme pracovat. Je známá věc, že čekání na diagnozu např. při vyšetření je často palčivější než si diagnozu (nepříznivou) vyslechnout. Pokud jsme v nejistotě, tak s ničím pracovat nejde – pouze s naším vědomím a vnímáním. Je pochopitelné, že „skutečnost“ nezměníme naším vnímáním, ale pokud změníme naše vnímání, proč by nám potom měla vadit skutečnost? Pokud si uvědomíme, že nic není skutečné nebo tak vážné, jako to my sami bereme, potom si můžeme být jisti, že rozdíl mezi „skutečností“ a naším vnímáním je vlastně nepodstatný – to jakou hodnotu a význam věcem kolem nás dáme záleží na nás, ne na nich. Ve své diplomové práci jsem se věnoval psychologii Sigmunda Freuda a to zejména strachu, který nedovedeme plně rozpoznat a tím pádem mu připisujeme větší důležitost a význam, než bychom dle objektivních příčin měli. S klienty pracuji opačným směrem. Snažíme se zaměřit ne na příčinu strachu, ta skutečně může v každém vyvolávat opodstatněné obavy, se kterými není snadné pracovat a zbavit se jich. Snažím se vždy najít způsoby, které klient sám vyhodnocuje jako ty, které pomáhají a které mu umožňují najít „známé“ charakteristiky v neznámém strachu – tedy strachu z neznáma. Ve chvíli, kdy si můžeme říct „to znám“, tak i přestože nám to může nahánět strach, zbavili jsme se jednoho z největší důvodů, proč se něčeho bojíme – neznáma, nepojmenovatelného. Je to podobné jako s tím, když se nechceme pustit do něčeho nového, protože to je nové, ale jakmile to jednou vyzkoušíme, už nám to napříště problém nedělá. Zbavování se problémů je vlastně také pouštění se do něčeho nového – do života „bez problému“. Jedna z intervencí, která je velmi nápomocná je práce na nejmenším kroku, který člověku pomůže strach poznat, ohmatat a nevidět jako neznámý. Lidé mají oproti jiným tvorům schopnost pojmenovávat věci. Ve chvíli, kdy něco pojmenuji, ztrácí to auru neznáma, již to má jméno, tvar, místo a význam, který chápu. Podobně jde pracovat s mým vlastním vnímáním věcí kolem mě – ve chvíli kdy si je pojmenuji, nejsou to již pocity, které cítím, které ve mně problém vyvolává, jsou to jasné pojmy, které mohu sdílet s druhými a které tím, že jsem je pojmenoval, mohu také pojmenovat tak, aby mi strach nenaháněly.
