Jak důležitá je realita kolem nás?

Přečetl jsem si zajímavý článek od profesora Jana Raka (odkaz pod článkem), který hezky potvrzuje ideu radikálního konstruktivismu, se kterou pracuji v supervizní práci jako s jedním ze základních  principů systemické terapie. Jednoduše řečeno se jedná o to, že myšlenkami si tvoříme realitu. Neexistuje nic jako „objektivní realita“. To co se děje je jedna věc, jestli existuje něco kolem nás nebo jsou vše jen naše vjemy ponechme filozofickým debatám. Důležitější než to co se děje kolem nás, i kdybychom zastávali myšlenku extrémního solipsismu, tak zásadní vskutku je to, jak naložíme s tím, co se nám stane, ne to co se nám stane. Profesor Rak potvrzuje, že to na co zaměříme naši pozornost, tím se také staneme. Jde to to, že konzultacemi s klienty se snažím pracovat na jejich vnímání světa kolem, ne na změně věcí ve skutečném světě – tyto změny často přicházejí až jakoby vedlejší produkt.

Zásadní vskutku je to, jak naložíme s tím, co se nám stane, ne to co se nám stane.

Napřed je třeba vytvořit podmínky systému našeho života takové, abychom byli schopni vnímat jinak, a následně jsme také schopni konat jinak. Jedno nejde bez druhého a první předchází druhé. Jsem také zastáncem terapie prožitku, myslím, že po hodině sezení by každý člověk, co od nás z kanceláře odchází, měl zakusit pocit, jaké to bude, až bude jiný, ne jaké by to mohlo být až jednou někdy. Jak říká Eckhart Tolle a mnozí jiní budhističtí učitelé: neexistuje jiný okamžik než teď. Nikdy nenechám odejít nikoho, pokud sám nezažil posun kupředu. Proto též zastávám principy supervize a koučování zaměřené na řešení. Na systemice je krásné, že klient si s naším vedením dovede pomoci sám, tudíž strůjcem posunu je on sám, na terapeutovi je, aby vytvořil podmínky, krok ke změně ale musí udělat každý sám, v tom nikdy zodpovědnost nepřebíráme a to je také důvod, proč si stojím za tím, že vždy za hodinu sezení jsem s klientem udělat alespoň minimální, ale vždy vnímatelný, prožitý krok kupředu a nejkrásnější je, že hybatelem změn je klient sám. Tím se nezbavuji odpovědnosti za posun v jeho životě, ale jsem si vědom, že skutečnou roli hraje klient, ne já.

https://www.svetzeny.cz/zajimavosti/profesor-kvantove-fyziky-jan-rak-veci-v-zivote-se-nedeji-nahodou-svou-realitu-si