Prohlížel jsem si záznamy klientů a přišlo mi zajímavé udělat výtah odpovědí na otázku, kterou kladu vždy na konci sezení. Musím říct, žě tyto odpovědi potěšily.
Dnes odcházím v rozpoložení blízké tomu, které bylo na začátku mých problémů. Konečně zase vidím cestu kupředu. Nevím jak to, ale dřív to nešlo. Nyní po skoro půl roku docházení to jde.
Nečekala jsem takovouhle supervizi, přestože na manažerské pozici jsem zažila několik sezení s nadřízenými v tomto způsobu, nikdy jsem nezažila takové bezpodmínečné přijetí jako od Vás. Právě díky tomu, že se neznáme, jste mi dal pohled na můj život, jaký jsem potřebovala.
Nevím k čemu je chodit na terapie, nemyslím si, že bych si nedovedl pomoci sám, ale je pravda, že naslouchání, které očividně není jednoduché a samozřejmé, protože takové jaké zde jsem jinde nezažil, má také svůj léčebný účinek. Možná bych někdy přišel i znovu.
Terapie pro mě byla slovo spojené s nemocí, s neschopností, něco za co by se člověk měl stydět. Ale vidím, že moje přemýšlení bylo zkreslené. Není nic důležitějšího než pohlédnout sám sobě do tváře. Pokud má problém s autem, jede do servisu, když má trápení na duši, jde si popovídat za odborníkem, takhle normální to je a je škoda, že v naší společnosti se to bere jako hanba.
Nenapadlo by mě, že dnešní odpoledne můžu strávit tak vydatným hovorem. Nebylo mi příjemné dozvídat se o sobě tolik věcí, které jsem tak dlouho dusil, ale aby se člověk zbavil bolesti, musí někdy vydržet i bolest další. Říct to, co jsem potřeboval ze sebe dostat nebylo snadné, ale vaše otázky mě navedly k tomu, aby to bylo to krátké utrpení co nejkratší a nejefektivnější. Už rozumím tomu „na řešení zaměřenému“ přístupu, který razíte!
Děkuji, že jste nás vyslechl, nestalo se mi, že bych ve skupině někdy byla schopna mluvit o takových niterných věcech, o kterých se někdy sama bojím i přemýšlet. Díky, že jste mi pomohl nést tíhu mých myšlenek, které jsem nyní mohla na chvíli sdílet s vámi a skupinou.
Čím jste mi pomohl? Nevím jak to, ale tím, že jste cizí tak to co mi říkáte vnímám jinak než od lidí co mě znají. Škoda, že jsem neobjevila sílu terapie dříve, nyní vidím, že pravidelné sezení dokáže skutečně pomoc. Nejen ticho ale i dobře zvolená zvolená slova léčí, díky za přijetí a pomoc vlídným slovem.
Tím, že mě neznáte, můžete vycházet jen z toho, co říkám a tím pádem mi dáváte nezaujatý pohled na můj život, takový co mi nikdo kdo mě zná, dát nemůže. Vidíte mě tak, jak já vidím sebe, ne tak jak mě někdo známý vidí skrz svoji optiku toho, jak mě zná. Je to na jiné než s kamarády. Co mi říkáte vnímám více na úrovni, více o tom přemýšlím. Je pro mě těžké bavit se o něčem tak závažném s někým cizím, ale na druhou stranu nikdy jsem se svým problémem nepohnula jako nyní s Vámi.
K čemu by bylo dnešní sezení? Řekl bych, že k tomu, abych v náročném nemocničním prostředí a provozu měl možnost zastavit se a podívat se na svůj život i z jiného pohledu než jen z pohledu metodiky a vedení práce. Tím, že mě nedáváte rady a pokyny co dělat mě držíte v tom, abych si sám našel ve svém životě to, co mě nejlépe pomáhá. Díky za důvěru, že nepotřebuji rady, ale že si poradím nejlépe sám.
Vaše otázky mi vytvořili ambivalentní pocit. Na jednu stranu jsem se cítila v bezpečném prostoru, ale zároveň jsem cítila vaši tendenci mě z něj dostávat, abych se dostala ze svého trápení. Děkuji za citlivé vedení z mé komfortní zóny a zároveň za vytvoření terapeutického prostoru, kde se nebojím z bezpečí vystoupit a svůj problém překročit a jít dál. Díky.
Díky za možnost pobavit se o svých záležitostech v důvěrném, bezpečném a naslouchajícím prostoru, kde nemám pocit, že bych někoho zatěžoval
Naučil jsem se více pochopit svoje cholerické stavy a jejich zvládání.
Necítil jsem se jako u psychologa a přesto výsledek sezení měl stejný efekt. Myslel jsem si, že potřebuji terapii, ale supervizor mi pomohl ještě dřív, než bych si terapii vyhledal.
Poprvé se mi stalo, že jsem jako introvertka dovedla mluvit bez zábran a pocitu, že mě bude někdo hodnoti. Díky za to!
Přišla jsem ke kouči něco se naučit a poradit se o svých studiích. Radu jsem nedostala, ale odešla jsem s tím, jak si poradit si, či na koho se obrátit. To jsem vlastně potřebovala spíš.
