Na vzdělávacím setkání supervizorů a koučů jsme se s kolegy zamýšleli nad parametry „dobrého kouče“. V dnešní době se často setkávám s tím, že není možné vybrat kvalitního kouče, protože koučem je skoro každý. Pravdou je, že „stát se“ koučem je snadné, nejkratší výcviky trvají jen pár týdnů a obsahově mohou být krátké třeba 50 hodin. Ale stát se dobrým koučem vyžaduje úplně jiné kvality. V prvé řadě jde samozřejmě o výcvik, ten by neměl trvat v řádu týdnů či měsíců, jak spousta „koučů“ má, ale ideálně v řádu let. Náš výcvik v systemické supervizi a koučování trvá dva roky a obsahuje 500 hodin. Čili je 10x delší a obsahově vydatnější než ty nejkratší výcviky.
Dalším parametrem dobrého kouče je závislostní vztah na klientovi. Paradoxem terapie zůstává, že potřebujeme klienty, abychom se uživili, tak to je. Nicméně správným přístupem každého terapeuta by mělo být, aby si klient poradil bez něj, přestože se tím připravuje o příjem. Naší první otázkou v koučování je, jak to udělat, abyste si co nejdříve poradil bez nás? Kdy už nás nebudete potřebovat? Kdo jiný ve vašem životě, by vám mohl poskytnout podporu? Smyslem naší práce je najít zdroje klienty v jeho životě, nevytvářet závislost na kouči.
Dalším důležitým parametrem je, že supervizor sám chodí na svou supervizi nebo terapii. Pokud bych sám neprocházel svou vlastní supervizí mé práce, kde můžu konzultovat příběhy klientů nebo nahrávky mých sezení, tak bych sám nemohl dělat dobře práci, kterou dělám, jelikož bych byl zatížen pouze jedním pohledem, vždy je velmi důležité sednout si i do křesla klienta. Já osobně to před sezením dělám a snažím se podívat na výhled, který klient má tam, kde budu sedět, na místnost a věci, které bude klient vidět.
„Vidět sebe očima klienta patří k základní výbavě supervizora a kouče.“
Já ještě přidávám, že je důležité zůstat v přímé péči pomáhající profese, aby si sám terapeut či supervizor procházel skutečností denní reality. Pokud zůstane kouč jen v roli kouče mimo přímou péči, žije si ve své bublině konzultací nebo lektorování, jak mnozí dělají, je nevyhnutelné, že začne ztrácet představu o tom, čím si skutečně klienti procházejí a stává se těžko uvěřitelným.
Dalším nepsaným pravidlem by měla být délka supervize v jednom zařízení. Toto se mi stává se supervizory, kteří jsou např. dlouho v organizaci a už nejsou schopni poskytovat nadhled, jelikož se stali více internisty, než externími pracovníky. Dobrým časem, kdy je supervizor schopen poskytovat nadhled nezatíženého člověka, je při setkávání 1x za 2 měsíce cca 2-3 roky. Potom už schopnost vidět věci z nadhledu rapidně klesá, jelikož témata pracovníků se často zabývají podobnými záležitostmi klientů a supervizor se tak stane součástí systémů a nemůže poskytovat pohled mimo systém.
Je jasné, že najít dobrého kouče není snadné. Snad výše zmíněné parametry pomůžou při hledání supervizora pro vaši organizaci nebo kouče, pokud potřebujete sami prokonzultovat nějaké záležitosti. Dnešní doba přímo vybízí k tomu, abychom nenechávali pomoc sobě, až když ji budeme potřebovat, ale abychom byli připraveni do výzev, které nám dnešní svět, někdy bohužel, připravuje a nebyli jsme vyčerpaní, až přijdou.
