Při svých koučovacích a supervizních hodinách si více a více uvědomuji sílu správně formulovaného cíle. Nezřídka se setkávám s tím, že lidé vědí co nechtějí ve svém životě, ale už nedovedou formulovat přesně co by ve svém životě chtěli. Právě zde vidím, že je jádro všech úspěšných konzultací. Čím více se zaměřujeme na to, co by být nechtělo, jací bysme být nechtěli, jak bysme se nechtěli chovat, co bysme nechtěli dělat, tím více se zaměřujeme na problém a ne na řešení problému. Více a více si uvědomuji, že je třeba hledět do budoucnosti a na to jak bychom chtěli aby náš život vypadal. Obvykle naše sezení vypadá tak, že klient přijde a rozpovídá se o svých problémech, o své minulosti, anamnéze a důvodech proč je takový a takový a proč to nemůže být jinak. Vždy si uvědomím, že ve chvíli, kdy o sobě mluvíme v hodnotících slovech negativních, tím více se takovými stáváme. Funguje to naštěstí i naopak. Místo mluvení o sobě jako o neschopných změnit se, slabých, neurotických (doplňte co chcete), se snažím vždy zaměřit na to jak bude situace vypadat, až problém pomine, jací budeme až dojdeme cíle. Hned v počátku sezení mi jde o to, aby klient hleděl kupředu k řešení a ne zpátky k problému. Tímto se dostáváme k tomu, že k řešení dojdeme aniž bychom znali problém a jeho důvody. Přičiny problému, důvody našich strastí nám velmi málo pomáhají k tomu, abychom naše záležitosti vyřešili, proto mě ani nijak zvlášť nezajímají a snažím se od počátku vést sezení k navození nového stavu. K tomu, aby se o sobě klient naučil mluvit jako schopném svůj problém vyřešit. K vyřešení problému vede cesta skrz přemýšlení o řešení – ne o problému. Jedině tak uvěří, že klíč k řešení je v něm samotném a že naopak problém není něco v nás, ale něco co si k sobě připoutáme z různých důvodů a příčin, kterým často nerozumíme, ale – a co je osvobozující – ani znát nemusíme, abychom se problémů zbavili.
Soustředit se na řešení, ne na problém
