Občas se v konzultacích setkávám s odpovědí na spokojenost s mou prací v tom smyslu, že by klienti chtěli více znát můj názor na jejich problémy či na to co prožívají a dělají. Obvykle se toho nestraním, pokud to klienti chtějí vědět, dám jim svůj názor nebo zkušenost, ale vždy jim řeknu, že lepší je to co si oni sami vymyslí a prožijí, pokud dostanou návod od někoho jiného, nikdy si tuto cestu nezvolí nebo minimálně nepřijmou za svou. Supervize je zejména o prostoru k zastavení a zamyšlení. Je to místo, kde může člověk prozkoumat svůj pohled a dostat k němu zrcadlo od někoho druhého – nezaujatého. Názory slýcháváme dnes a denně a málokdy se jimi řídíme, ať už jsou to naši blízcí, naši klienti nebo názory v novinách. Supervizor je jiný tím, že ačkoliv není nijak zainteresován v našem životě na rozdíl od druhých lidí, dovede nám dát pohled, který bychom rádi slyšeli od našich bližních – pohled oprostěný od filtrů. Každý vztah se udržuje tak, že neříkám naplno, co si o druhém myslím, protože ho nechci například zranit. To je v pořádku, ale někdy se hodí vyslechnout si celou pravdu, i takovou která bolí. V supervizi není důvod cokoliv udržovat a je to tedy místo si takovou pravdu vyslechnout. A dle mého názoru a systemické teorie je užitečnější vyslechnout si reflexi toho, jak můj příběh působí, než návod, jak bych to měl dělat jinak.
Názor nebo nestrannost?
