Dnes bych se rád zamyslel nad technikou, kterou občas používám, když se setkám s klientem, který hodně dá na autority a na to co druzí, které obdivuje dělají. Setkal jsem se s ní také u lidí věřících, kde jsem si uvědomil, že například křesťané se někdy v otázcích morálky řídí tím, co by na jejich místě udělal Ježíš Kristus. Stejně podobně jde použít i na jiné osobnosti, nebo třeba na rodinné příslušníky, co by ten, koho obdivuji, udělal na mém místě ve stejné situace, ve které si třeba aktuálně nevím rady. Pro věřící je představa Krista nejvyšší dobro, v tom případě vědí, že kdyby se zachovali jak on, tak je to “správné”. Používám modifikaci na tuto techniku a říkám jí “poslední životní rozhodnutí”. Jde použít tam, kde člověk nemá žádnou osobu, ke které by vzhlížel, ale je mu za těžko se v morálním dilematu rozhodnout tak jak by si přál. Jak technika napovídá, jde o to, uvědomit si, jestli to co teď dělám, je opravdu to co bych dělat chtěl, pokud bych okamžitě po rozhodnutí skončil svůj život na tomto světě. Nikdy bych se nedozveděl, jaké důsledky a následky by moje rozhodnutí mělo. V této technice odpadá ego, protože to může čerpat jenom z následků rozhodnutí. Pokud jde o rozhodnutí samo, ego je irelevantní a v tom případě se zachovám morálně, protože ego mi nebrání rozhodovat se pro to co bych chtěl pro sebe, ale rozhoduji se pro to co považuji za správné. Konkrétní příklad jde použít například při jednání s lidmi nebo dětmi. Když se zlobím na dítě, že dělá něco co já nechci, tak se rozhoduji, jestli na něho zvýším hlas nebo jestli se se situací vypořádám v klidném módu. V technice posledního životního rozhodnutí obvykle odpadá jakákoliv agrese, protoža ta často přináší úlevu pouze našemu ego, ale není skutečně to, co bychom dělat chtěli.
Co by udělal na vašem místě?
