Nedávno jsem od kolegyně supervizorky dostal dotaz, když jsem jí při supervizi své práce pouštěl komplikované sezení s náročnou klientkou, zdali jsem nebyl příliš tvrdý. Byl to zajímavý dotaz, protože od sezení se očekává, že pro klienty budeme oporou, pomocí, podporou atd… Je tedy správné nebo vůbec možné být na klienty tvrdý?
Čím více člověku a v člověka věřím, tím méně filtrů při komunikaci s ním mám.
Krátká odpověď by byla ano. Z pohledu systemické terapie, pokud klientovi věříme, pak se nebojíme na něho naložit více, než si třeba i on sám myslí, že zvládne. Je to podobné jako když přemýšlíme, jestli druhý unese pravdu, kterou mu chceme říci. Čím více člověku a v člověka věřím, tím méně filtrů při komunikaci s ním mám. Čím více přemýšlím, jestli druhý, v jakékoliv komunikaci, unese to co mu chci říct, tím méně mu věřím a tím spíš přebírám zodpovědnost za to, jak se zachová. Pochopitelně je to falešný myšlenka. Nemůžeme druhému brát to jak s cítí nebo se za to dokonce cítit zodpovědní. To nejvíc, co můžeme druhému a pro druhého udělat je brát ho jako silného jedince, kterému věříme. Čím méně mu věřím, tím více mám zbytečných otázek, jako například: potřebuješ pomoci? Je to přebírání zodpovědnosti a nedůvěra v to, že kdyby potřeboval pomoc, tak si o ni zkrátka a jednoduše řekne. Žijeme v představě, že čím víc budeme o člověka pečovat, tím víc mu pomůžeme, ale dle mého názoru je to pomýlený pohled. Starejme se primárně o sebe, respektive o to, jak budeme k druhým přistupovat, jestli jim budeme věřit, nebo naopak snažit se je opečovávat. Není nic špatného na tom druhému pomoci, sám pracuji v pomáhající sféře, ale důkazem toho, že klientům věřím, že svůj život zvládnou je právě v tom, že se nebojím říkat jim celou „pravdu“, to co si myslím a jak na mě jejich příběh působí, právě proto, že věřím, že jsou dostatečně silní to unést a mě potřebují jenom, nebo možná právě k tomu, aby tuto pravdu slyšeli, mohli ji v klidu a bezpečném prostoru rozebrat a pak se rozhodnout jak oni potřebují. Možná právě proto chodí na konzultace, protože od ostatních dostávají jen to, co si druzí myslí, že klient unese. Pokud bychom se více zaměřili na víru v druhého než na to co si myslíme, že unese, určitě by nám to prozradilo více o těch druhých a taky o nás samotných.
