V dnešním pojednání bych se chtěl dotknout rozdílu mezi zkušeností a schopností. Jedná se o to, že se někdy setkávám s nedůvěrou kvůli svému věku, protože lidé mají zaužívanou představu supervizora či kouče jako někoho kdo musí být ideálně starý muž či alespoň zralým, rozuměj člověkem ve vyšším věku.
Na jednu stranu chápu, že člověk očekává do jisté míry také rady od supervizora a rady jdou ruku v ruce se zkušeností a věkem. Na druhou stranu, z pohledu systemiky neplatí vzorec, že to co funguje jednomu, musí zákonitě fungovat druhému. V konzultacích se vždy snažím najít to co funguje jednotlivci, ne to co funguje někomu jinému nebo někde jinde. Nikdy nepřehlížím věci, které klient někdy vyčetl, vyzkoušel a zjistil, že mu fungují, ale principielně svoje konzultace takto nevedu. Myslím, že pokud by šlo jen o zkušenosti, lidé mají spoustu osob ve svém okolí, kde můžou pro návody a rady chodit. U mě chci aby zažili prostor, kde si můžou všechny nastřádané nápady v klidu rozložit a zvážit. Snažím se vždy vytvořit prostor, kde je člověk sám v sobě kreativní, aniž by dostával rady či názory z venku. Pokud to klient vyžaduje, nemám problém říct svůj názor nebo radu na nějakou situaci, ale z drtivé většiny lidé nepotřebují radit, potřebují zejména podporu v tom, aby si svoje nápady a rady mohli v klidu v hlavě srovnat, dát jim použitelnou a aplikovatelnou formu a aby byli schopni je v této formě realizovat ve svém životě.
Chápu, že někdy mají klienti nedůvěru, když například probíráme manželské záležitosti s páry staršími, než jsem já sám, ale zase se dostáváme k tomu, že v konečném důsledku věk neznamená větší potenciál pomoci. To, že za sebou nemám desítky let manželství nebo dlouhé života neznamená, že by mi chybělo to, co klienti potřebují. Pochopitelně nemám zkušenosti starých lidí, ale co je to vlastně zkušenost? Jsou to situace, které člověk zažil, které nějak vyřešil a přestože se mohou zdát podobné, jako to co prožívám, kontext je vždy jiný než to co prožívám já. Proto si myslím, že je vždy důležitější zaměřit se na aktuální stav každého jednotlivce, přiklonit se i k tomu, jak situaci řešili druzí, ale vždy se hlavně ponořit sám do sebe a najít s odpovídající řešení situace, které je nejvhodnější pro mě. Z tohoto pohledu je jasné, že zkušenost či věk supervizora nejsou žádnou zárukou a někdy mohou být také na škodu při konzultacích, protože čím více zkušeností člověk má, tím méně dává klientovi prostor, aby si hledal řešení sám v sobě a tím více má tendence říkat mu, co by udělal na jeho místě.
Nakonec bych připomněl citát, který používám v našem terapeutickém a sociálním centru zeměklíč – klíč k řešení našich obtíží máme všichni v sobě, ostatní jsou jen více či méně dobrými společníky na cestě v sobě tento klíč nalézt.
